Fotografie jsou součástí mého života už mnoho let. Postupně se ale z vášně stala práce. Fotila jsem pro klienty, tvořila obsah, plnila zadání a termíny. A přestože svou práci mám ráda, začala jsem mít pocit, že mi chybí něco, co jsem na fotografii milovala na začátku čistá radost z tvorby. Zlom přišel během akce Sony Kando, kde jsem fotografovala modelku říkejme ji třeba Lili. Nebylo to focení pro klienta ani pro sociální sítě. Nemusela jsem splnit žádné zadání. Mohla jsem jednoduše tvořit.

A právě tehdy mi došlo, jak moc mi takové focení chybělo. Chtěla jsem znovu vytvářet fotografie jen pro sebe. Hledat příběhy, emoce a krásu, která není na první pohled vidět. Rozvíjet vlastní kreativitu bez očekávání a pravidel. Během focení jsem si uvědomila, že každá žena na mě působí jinak. Některé mi připomínají pivoňku, jiné vlčí mák, růži nebo levanduli. Ne vzhledem, ale svou energií, osobností a tím, jaký pocit ve mně zanechají.